Jan Nemrava 
V minulém díle jsme popsali princip sériového hybridu, P2 hybridu a nakonec i legendárního hybridu od Toyoty. V dnešním pokračování se budeme věnovat zajímavému řešení koncernu Renault/Dacia, konečně si řekneme o Hondě.
Renault E-Tech: hybrid bez spojky
Renault a Dacia používají u hybridů E-Tech dost netradiční řešení, které konstrukčně vychází částečně ze sériového hybridu a částečně z paralelního. Najdeme ho třeba v Renault Clio E-Tech, Renault Austral E-Tech nebo Dacia Bigster Hybrid. Základ systému tvoří atmosférický spalovací motor, hlavní trakční elektromotor a menší pomocný elektromotor/generátor. Zajímavá je hlavně převodovka.
Renault totiž nepoužívá klasický hydroměnič, CVT ani dvouspojkovou převodovku. Místo toho používá multimódovou převodovku bez spojky, která kombinuje čtyři převodové stupně pro spalovací motor a dva samostatné převody pro elektromotor. Při rozjezdu vždy auto používá čistě elektromotor. Spalovací motor se připojuje až později a jednotlivé režimy se kombinují podle zatížení a rychlosti.
Technicky je zajímavé hlavně to, že systém nepotřebuje klasickou spojku. Synchronizaci otáček při řazení zajišťuje elektromotor. Renault tvrdí, že řešení částečně vychází ze zkušeností z formule 1, i když reálná podobnost je spíš filozofická než konstrukční. Výhoda systému je hlavně velmi dobrá efektivita ve městě a nízké mechanické ztráty. Auto navíc často jezdí čistě na elektřinu i bez velké baterie.
Nevýhodou ale někdy bývá méně předvídatelný projev při prudké akceleraci nebo při přepínání jednotlivých režimů. Protože systém kombinuje několik různých způsobů pohonu i převodů, občas působí trochu komplikovaněji než Toyota nebo Honda. A právě Renault je dobrý příklad toho, že dnešní hybridy už dávno nejsou jen „benzín plus elektromotor“, ale často velmi odlišné technické koncepty, které řeší stejný problém úplně jinou cestou.
Honda: jeden z nejlepších
A pak je tu Honda. Nebojím se říct, že jde o jedno z nejlepších hybridních řešení, jaké jsem měl možnost vyzkoušet. Hlavně proto, že Honda nesází jen na jeden princip, ale používá v každé situaci to, co dává největší smysl.
Ve městě funguje většinu času jako sériový hybrid. Kola pohání elektromotor a spalovací motor pouze vyrábí elektřinu. Důležité je, že trakční elektromotor je tady dominantní část celého systému. Není to jen pomocník spalovacího motoru jako u většiny P2 hybridů. Elektromotor auto skutečně pohání. Proto má Honda tak přirozený elektrický projev. Okamžitá reakce na plyn, lineární zrychlení bez řazení, příjemná rekuperace a celkově velmi hladké chování hlavně ve městě.
Zároveň tím systém eliminuje jednu z největších slabin klasického benzínového motoru — nízkou účinnost při malém zatížení a proměnlivých otáčkách. Jenže Honda zároveň ví, že čistě sériový hybrid není ideální při vyšších rychlostech. A právě tady přichází nejzajímavější část celého systému. Při ustálené jízdě zhruba od 70 až 80 km/h dokáže Honda spalovací motor mechanicky spojit přímo s koly pomocí jednoduché spojky a jednorychlostního převodu. Převodový poměr odpovídá zhruba šestému stupni klasické převodovky.
V tu chvíli už motor nevyrábí elektřinu pro elektromotor, ale pohání kola přímo. Tím výrazně klesnou energetické ztráty a zlepší se účinnost při dálniční jízdě. A pokud je potřeba zrychlit, systém se prakticky okamžitě vrátí zpět do sériového režimu, protože elektromotor umí dodat vyšší okamžitý výkon i lepší reakci.
Řidič většinou vůbec nepozná, kdy auto přepíná mezi jednotlivými režimy. A právě v tom je celé kouzlo Hondy. Ale není to úplně dokonalé řešení, protože spalovací motor je slabší než elektromotor, a tak se malá baterie rychle vyčerpá. Při ostré jízdě není na rekuperaci čas ani prostor, a tak ten obvyklý způsob získávání energie přestane fungovat. Jenže Honda se ani moc nesnaží ve volných chvílích baterii dokrmit. A do toho vzduchem chlazená baterie relativně rychle přehřeje a přestane i rekuperovat, takže na delší rychlou jízdu to není, a to jsem si myslel, že se v rámci faceliftu zlepšit mohlo.
Není hybrid jako hybrid
Papírově dnes mají hybridy často podobný výkon i spotřebu. Jenže za volantem se každý chová úplně jinak a může za to konstrukce pohonu. A právě Honda působí nejpřirozenější, nabízí skvělou spotřebu i na dálnici a její motor má i neobvykle příjemný zvuk (byť trochu doladěný zvukem z reproduktorů), který dokonce simuluje řazení rychlostí. Ale jak jsem psal výše, relativně rychle se vyčerpá a pak působí trochu otupeně a zrychlení povadne a mnohem více si člověk užije zvuku motoru, kterému to zrychlení prostě déle trvá, a to je nemalý problém.
